Co zas votravuje...?

Milá rodino, vážení přátelé a lidi, co neznám,

rozhodla jsem se polo-pravidelně vysypat všechny moje myšlenky, připomínky, narážky, urážky a stížnosti na tuto stránku a vy, jimž jsem poslala odkaz na toto propadliště dějin, máte to štěstí, že si je můžete přečíst!

Často se mě ptáte, jak se tady mám. Jak se teda tady mám? A kde vlastně jsem a jak jsem se sem dostala? Byla jsem přesně jedna jediná kandidátka v programu Erasmus na naší katedře, co chtěla tento semestr strávit v Bordeaux na univerzitě "Université Bordeaux Montaigne". Výběrová komise mě tedy po zaslání motivačního dopisu, životopisu, projektu studia a výpisu známek shledala vhodnou studentkou pro tento ústav. Vůbec jsem nečekala, že vyberou zrovna mě!

Bydlím tady na kolejích v pokoji o 9m². Kolují tu zvěsti o švábech a štěnicích, ale nebojte se - jediný hmyz u mě v pokoji jsou 2 rozmázlí komáři na stropě, co nejdou seškrábnout. Velkou výhodou je záchod ve sprchovém koutě - můžu čůrat a sprchovat se zároveň. Z postele dosáhnu do ledničky a pro otevření skříně musím zavřít dveře do koupelny. Ale je tu hezky. Přes tenké stěny pokojů se ke mně donesou muslimské modlitby, falešný zpěv i hra na housle, výkřiky sousedovy přítelkyně a všechny možné hudební žánry. Můžu poslouchat hned několik písniček najednou, což je super. Taky se můžu dívat na lidi v protější budově, vidím jim jak do postele, tak na stůl. Takže se vlastně nikdy nenudím. A oni taky ne.

Sdílí se tu kuchyň. Je moc hezká. Někdy i funguje sporák. Když seškrábnu ten nános připálených pokrmů z celého týdne, můžu si i něco uvařit. Akorát teda neumím vařit. Ale někdy se mi ta rýže i nepřipálí. Při vaření si povídám s dvěma až třema lidma, co vaří na stejném sporáku, co já. Jak se jmenuju, co studuju a kde je Československo jsem už říkala asi 42 krát. Chlapci mi tu ani nemusí říkat svoje jméno, vždycky to uhodnu! Je to většinou Mohamed, Ali, Omar nebo něco zamumlám a taky se trefim. Pak ochutnám jídlo ze Senegalu, Maroka či Japonska a jdu si do pokoje pochutnat na vajíčku na tvrdo.

Ve škole je sranda. Spolužáci neumí vyslovit moje jméno a neví, kde přesně ve východní Evropě se Československo nachází. Taky neví, kdo je Mozart a Gorbačov. K čemu taky, vždyť to nepotřebujou. Nikdy nebyli dál než u tety v Normandii. V menze vaří docela dobře, konečně umí někde správně pojmenovat "Cordon bleu", takže tady zatím, narozdíl od českých menz, Gordon Ramsay nezmodral.

Ostatní Erasmáci jsou taky moc fajn. Když nějakého vidím, předstírám, že jsem Francouzka nebo že anglicky neumím. Je to pro jejich vlastní dobro, aspoň si kromě francouzských polibků s francouzskými slečnami na erasmáckých akcích procvičí i francouzský jazyk.

Celkově si to tu užívám. Jezdíme s kámoškama na výlety blablacarem za pár éček, kupujem si jednu flašku vína (čím levnější, tím chutnější) pro pět lidí, kterou si vypijem na břehu Garonny, k večeři suchou bagetu (jsem schopná ji sníst celou za půl hodiny) a obecně se snažím mít velice minimalistický výdej peněz. I přesto ty peníze tady letí z účtu nadzvukovou rychlostí.

A přece je tu fajn.


Na co se tu teda můžete se těšit?
Rozhodla jsem se nepsat o tom, co tu každý den/týden dělám. Byla by to určo sranda, ale na to mi třeba zavolejte. Chci tady dát dohromady všechny věci, které cizinci o Francii obvykle neví. Chci trochu rozbít ty klasické stereotypy o bagetách a baretech, přinést nějaké nové a představit vám Francii v jiném světle, z pohledu člověka, co v ní žije, co ji zažívá.

Za ten téměř měsíc a půl, co jsem v Bordeaux, jsem si mohla povšimnout spousty věcí. Říká se, že bychom neměli soudit knihu podle obalu, člověka podle barvy, psa podle štěkání či koně podle zubů, ale mé malé předpojaté já někde v zadním rohu mého mozku se hlásí do akce. A já ho do ní pouštím.  Je velice pravděpodobné, že se věci, které vám představím, nevztahují na francouzský národ obecně - beztrestně stereotypizovat můžeme jen do značně omezené míry - a že platí jen na velmi úzký okruh lidí, které jsem měla to štěstí zatím potkat. Vypněme prosím své antigeneralizační a antistereotypizační radary a nenechme se jimi rušit.

Doufám, že se něco dozvíte/naučíte a že nebudete mými slovy moc pohoršeni. Však mě znáte, do huby si moc nevidím :-)

Tak orevoá a mějte se fanfárově!

Jo a! Napište mi svoji adresu a třeba vám pošlu pohled.

Place de la Bourse, slavné vodní zrcadlo a šalina.